Navštívili nás…

Miloš Kratochvíl

Spisovatel, scenárista a básník laskavého humoru

Po studiích na průmyslové škole se živil psaním textů písniček, poté pracoval jako sportovní redaktor, od r. 1980 je scénáristou a spisovatelem z povolání. Od 17 let publikoval verše, povídky a fejetony, psal písňové texty. Dosud napsal více než 60 televizních scénářů pro děti i dospělé.

Publikoval v řadě českých nakladatelství díla pro dospělé i pro děti. Úspěch básniček si spisovatel ověřil na čtenářích dětských časopisů Mateřídouška a Sluníčko, kam si samy děti přály zařazovat vždy speciální stránky plné Kratochvílových veršovaných špásů, žertíků a rošťačin. Stejnou poetikou a humorem ozdobil i dlouhou řadu svých televizních pohádek: A co ten ruksak, králi?, Jaké vlasy má Zlatovláska, O mrňavém obrovi, Kalhoty od krejčího ze Lhoty, O zázračné mouše, Jak se Matěj učil čarodějem, Omyl děda Vševěda, Čerte, tady straší!, Taneček přes dvě pekla, Dědo, čaruj!, Brnění a rolničky …

Je ženatý, žije a tvoří v Černošicích poblíž Prahy.

www.miloskratochvil.cz

Renata Štulcová

Narodila jsem se 23. října 1969 v Rakovníku. Pro milovníky astrologie: narodila jsem se v okamžiku, kdy Slunce přecházelo ze souhvězdí Vah do souhvězdí Štíra.

Roku 1976 jsme se přestěhovali do Litoměřic. Po maturitě na gymnáziu jsem na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem vystudovala matematiku a geografii a poté na Karlově univerzitě anglický jazyk a literaturu.

Během studia angličtiny jsem se zajímala o využití dramatu ve výuce a absolvovala jsem kurzy Dramatické výchovy na Masarykově univerzitě v Brně.

Od roku 1993 učím na základní škole s rozšířenou výukou jazyků a matematiky v Litoměřicích.

Další informace naleznete na www.renatastulcova.cz.

Daniela Krolupperová (1969)

Narodila jsem se a žiji v Praze. Vystudovala jsem Filozofickou fakultu University Karlovy a několik let jsem studovala v zahraničí.

Při studiu jsem pracovala jako redaktorka zahraniční redakce v tiskové agentuře ČTA.

Vdala jsem se a postupně se nám narodily tři holčičky – Veronika, Viktorie a Hana. Od doby, kdy se narodila Veronika, pracuji jako překladatelka ve svobodném povolání. To znamená, že nechodím do práce, ale překládám doma na počítači.

Bydlíme na jednom z pražských kopců v činžovním domě.

Vydala jsem tyto knihy

Zuzanka
Viropis aneb Jak bacit bacila
Proč mluvíme česky
Hurááá prázdniny!
Zuzanka a ježeček
Atlas strašidel
M. D. Rettigová
Putování za nejmocnějším kouzlem

Výpis knih ve fondu naší knihovny.

Miroslava Kuntzmannová–Baxová

Narodila se v roce 1950 v Plzni. Po základní škole vystudovala Zdravotní školu, obor zdrav. laborant. Pracovala ve FN, později v MÚNZ Plzeň.

Má dva dospělé syny, Jiřího a Šimona a tři vnoučata.

V r. 1994 napsala první kuchařku pro nádobí Zepter, která měla velký úspěch a je stále v prodeji (lépe řečeno, firma ji dává k nádobí). Pro firmu Winston napsala v r. 1995 kuchařku na titanové nádobí. O rok později Polskou kuchařku. V r. 1996 vyšla velká kuchařka, opět pro firmu Winston. Mezi tím udělala 3 další menší produktové knížky a také kuchařku pro nádobí vakuovacího systému. Též spolupracovala s paní Jiřinou Bohdalovou a režisérem Miloslavem Šmídmajerem na videokazetě Zavařený den Jiřiny Bohdalové aneb Marečku, podej mě tu kameru. Druhá část kazety je videokuchařka. Receptury a jejich skladbu dělala sama. Pro TBWA Praha napsala receptář na kuchyňské spotřebiče Bosch. Na rádiu F1 vařila v přímém přenosu v r. 1997.

Od r.2004 napsala další kuchařky: Jak chutná život; Zdravě, chutně, moderně (pro nádobí BioVac); S trochou nostalgie a Kluci, holky, kastrůlky 1, Kluci, holky, kastrůlky 2 a Andělskou kuchařku. V současné době připravuje Strašidelné vaření pro děti. Kniha vzniká ve spolupráci s Muzeem strašidel v Plzni. Bude lehce navazovat na „Kastrůlky“ a veškeré předělové stránky, úvody i glosy píše sama. V prosinci 2007 vyšla kuchařská kniha ze seriálového prostředí, Recepty z Ulice. Je to vůbec první kniha tohoto druhu.

Andělská kuchařka vznikla ve spolupráci s klienty a pracovníky Domu pro osoby se zdravotním postižením ve Stodu. Překrásné ilustrace andělů vytvořil p. Petr Marek, klient tohoto Domova.

Od roku 2006 má pravidelný samostatný pořad o vaření v ČRo Plzeň. Pořad se jmenuje Vaříme s paní Mirkou.

Dva roky působila jako odborný poradce v pořadu Prima vařečka Tv Prima.

„Když jsem napsala, že pocházím z Plzně, nutno také říci, že kořeny naší rodiny pocházejí ze Skočic. Zde se narodila v roce 1925 moje maminka Marie Jonáková, později Baxová. V této rodině spatřil světlo světa i maminčin strýc, bratr mé babičky, pan Richard Skála, známý místní loutkář a všeuměl. Moje babička a maminka měly též umělecké vlohy, obě krásně malovaly. Také trochu kreslím a maluji. Od roku 1998 jsem měla čtyři výstavy obrázků, maluji pro svoji radost.

Skočické kořeny mám však i ze strany otcovy rodiny. Jeho dědeček, pan Matěj Lamgmajer, pocházel a také žil ve Skočicích.

Není tedy divu, že také mě to táhne do této kouzelné obce, kde jsem si během krátké doby našla přátele. Kdykoliv do Skočic přijedu, mám pocit, že jsem se vrátila domů. Krásné pocity zažívám při každé návštěvě místní školy, kam chodila také moje maminka.“

Rozhovor s Miroslavou Kuntzmannovou–Baxovou si můžete přečíst na serveru mladazena.cz.

Ondřej Fibich

Básník Ondřej Fibich se narodil 27. 1. 1954 v pražském Karlíně. Po gymnáziu vystřídal postupně mnoho nejrůznějších zaměstnání, nyní je antikvářem na strakonickém hradě.

Téměř dvacet let vydával samizdat – v Praze a posléze v Pošumaví připravoval časopis DRU dvě edice Cor cordium a Setba samot. Celkem vydal kolem 80 titulů (za všechny jmenujme: Básníci a samotáři, antologii sta a jednoho zapomenutého básníka).

V roce 1984 přijal Ondřej Fibich křest, o dvanáct let později vstoupil do maltézského řádu, z nějž po dalších pěti letech vystoupil. Po roce 1989 publikoval básnické sbírky Země Jana Křtitele (1990), Podoby soumraku (1995) a Pasovské elegie (1998), knihu legend s názvem Čtyři rytíři (1997) a Topografie (2001). Je autorem mnoha folk-rockových textů, které byly vydány na čtyřech kompaktních discích a šesti magnetofonových kazetách. Své básně publikoval také v Německu, Nizozemsku, Polsku a Francii. Zatím poslední básnická sbírka mu vyšla v roce 2002. Obsahuje rozsáhlou báseň Balada holandská a texty Vánoční suita a Poslední večeře podle Leonarda, zhudebněné skupinou Fénix.

Ondřej Fibich je básníkem, jehož poezie volá po zhudebnění a také bývá často zhudebňována. Je celoživotně "poznamenán" dvěma literárními velikány. Jeho strýcem a noční můrou byl Vítězslav Nezval; prvním básnickým vzorem pak Jaroslav Seifert. Oba tito básníci ovlivnili zpěvnost a muzikálnost Fibichovy poezie a právě u jeho vztahu k Seifertově poezii je také možné hledat počátky jeho vztahu ke krajině. Fibichova prvotina Země Jana Křtitele svědčí o autorově sepětí s krajinou Prácheňska. Prácheňským krajem můžeme putovat i s knihami krajových pověstí:

Prácheňský poklad 1.

První díl nejpoutavějších prácheňských pověstí. Pověsti z Písecka, Strakonicka a Pošumaví.

Prácheňský poklad, Pověsti erbovní, Proč se to tu jmenuje, Na tvrzích, hradech a zámcích, Z měst, městeček a vsí, Krajina zázraků, Dudácké povídačky, Strašidla a jiná zjevení.

Prácheňský poklad 2.

Převážnou část knihy tvoří pověsti o tom, jak vznikla ta která boží muka, kaple či studánka, co se vypráví o nejrůznějších kamenech či znameních anebo co způsobily ohnivé koule, sudy, sloupy, snopy a pecny chleba. Výjimkou jsou vyprávění, jež postrádají konkrétní místopisné určení, jako například pověst o tom, proč se osika stále chvěje. Větším tematickým celkem jsou pověsti s židovskou tematikou, kopírující četný výskyt židovských komunit v tomto kraji, bez půvabu není ani kapitola pojednávající o věcech děsivých, jako je ucho čarodějnice od Horažďovic, rak z vodňanského kraje, čimelický upír, bílá paní od Kosmatova mlýna, hejkal milující placky anebo drak z okolí bájného vrchu Třemšín, se kterým si poradí i obyčejná ženská se srpem. Možná by nebylo od věci vyrazit na výlet právě s touto knihou, která dodává krajině další, půvabný, pro mnohé netušený prostor.

Písecká strašidla

Výpis knih ve fondu naší knihovny.

Vladimír Hulpach

(21. 4. 1935 Praha)

Po absolutoriu Filosofické fakulty KU působil celá léta v různých nakladatelstvích, především v Artii, po roce 1989 byl ředitelem a spolumajitelem nakladatelství Fénix. Aktivně se podílel na práci české sekce IBBY, zejména jako organizátor soutěže Zlatá stuha.

Už první kniha, kterou publikoval, nazvaná Co vyprávěl kalumet, vyšla v 11 světových jazycích. Jeho Pohádkové vandrování po Čechách bylo v roce 1994 zapsáno na mezinárodní Čestnou listinu IBBY a se spoluautory Emanuelem Fryntou a Václavem Cibulou získal oceněn za knihu Meč a píseň (Nejkrásnější kniha roku 1972), přičemž řada dalších titulů byla v různých letech po roce 1991 oceněna Zlatou struhou.

Zabývá se především vyprávěním různých bájí, mýtů, pověstí i pohádek z celého světa se zvláštním zřetelem na přírodní národy; zcela objevná je jeho antologie původních keltských bájí Ossianův návrat.

Dětskému čtenáři rovněž zprostředkoval kompletní dramatické díla W. Shakespeara formou povídek, zatímco do literatury faktu vstoupil obsáhlým cizojazyčným titulem Velká kniha dopravy (společně s J. Augustou a J. Honzákem 1979).

Z následujících svazků pak jmenujme zejména monografii Století Zdeňka Buriana (2004).

Napsal rovněž scénáře tří hraných televizních pohádek se známými herci (O těch Martinových dudách, O dvou sestrách a Noční květině, O kumburské Meluzíně. 1992–1994).

Velmi bohatá je rovněž jeho činnost editorská (např.svazky Od sněženek k sněhulákům 1994, antologie Indiánské příběhy 1987, Dobrodružství na cestách 1985 aj.)

Většina jeho prací vyšla rovněž cizojazyčně.

Výpis knih ve fondu naší knihovny.

Ivona Březinová

Narodila se 12. května 1964 v Ústí nad Labem, kde vystudovala gymnázium a Pedagogickou fakultu Univerzity J.E. Purkyně, obor český jazyk - dějepis. Po absolvování vysoké školy začala pracovat na katedře bohemistiky jako asistentka a o rok později získala doktorát pedagogických věd v oboru český jazyk a literatura (PaedDr.). Jako odborná asistentka pak pracovala na vysoké škole ještě několik let a věnovala se především české literatuře 19. a začátku 20. století, později pak i literatuře pro děti a mládež. V té době také publikovala ve sbornících a časopisech odborné články. Pak se ale provdala do Prahy, kde se jí narodily dvě dcery, Tereza a Veronika, a po skončení mateřské dovolené se začala věnovat psaní knížek pro děti a mladé čtenáře.

Její knihy vydávají nakladatelství Albatros, Amulet, Artur, Autor, Axióma, Bon Art Production, Corona, Egmont, Fragment, Junior, Kma, Mladé letá, Petra, Príroda, SiD&NERo, Svoboda Servis a Viking.

Pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem. Povídky i knižní texty přepracované jako četba na pokračování jsou uváděny v pořadech Domino a Tu rádio na stanici Český rozhlas 2. Jako porotkyně se také účastní dětských literárních soutěží. Jeden rok vyučovala tvůrčí psaní na Soukromém gymnáziu Josefa Škvoreckého, v současné době vede seminář tvůrčího psaní na Literární akademii. V této souvislosti se věnuje i editorské činnosti.

Od roku 1982 je členkou IBBY - Společnosti přátel knihy pro mládež, od roku 1999 členkou Obce českých spisovatelů.

Ceny:
Za knížku O kočce Kačce byla Ivoně Březinové udělena Zlatá stuha 1999.

V roce 2000 získala cenu knihovníků v soutěži Suk – čteme všichni za první dva díly Trosečníků.

Zlatou stuhou 2002 byla odměněna za knihy Jmenuji se Ester, Jmenuji se Alice a Začarovaná třída. Knihy Jmenuji se Ester a Jmenuji se Alice získaly Cenu učitelů (Suk 2002), kniha Jmenuji se Ester Cenu knihovníků (Suk 2002). Začarovaná třída byla nominována na cenu Magnesia litera v kategorii knih pro děti a mládež za rok 2002. Kniha Jmenuji se Martina získala cenu učitelů (Suk 2003). Za triptych Holky na vodítku byla autorka v roce 2004 odměněna výroční cenou nakladatelství Albatros.

1.6. 2004 ji dětští čtenáři pasovali na „rytíře Řádu krásného slova“.

Kniha Začarovaná třída byla v roce 2004 v jihoafrickém Kapském Městě zapsána na Čestnou listinu IBBY.

Text Mít tak psa obsadil v literární soutěži "Číst je dobré" vypsané Centrem Čítárna druhé místo.

Kniha Teta to plete byla nominována na Zlatou stuhu 2004 a získala Cenu učitelů - Suk 2004.

Neotesánek získal v roce 2005 Cenu učitelů.

Překlady:
Do slovenštiny byly přeloženy knihy Jak to bylo dál... (A čo bolo ďalej? Mladé letá 2002) a Velká dětská encyklopedie (Veľká detská encyklopédia, Príroda 2003).

Některá díla Ivony Březinové byla představena v polském časopisu Jutrzenka (2002-2003).

Texty Dorotka a brýle a Mít tak psa byly přeloženy do angličtiny pro mezinárodní projekt Web Publishing Project. Kniha Mít tak psa vyšla v nakladatelství Svoboda Servis v česko-anglické verzi (To Have a Dog) a rovněž vyšla v srbštině (Dječak koji je želio psa. Sarajevo 2004). Kniha Dorotka a brýle byla přeložena do chorvatštiny (Dora i naočale. Zagreb 2005).

Převyprávění libreta Kouzelná flétna vyšlo v anglické, německé a francouzské mutaci (Bon Art Production, Praha 2006).

Do francouzštiny byla rovněž přeložena kniha Začarovaná třída (La classe ensorcelée. L´Harmattan, Paris 2006).

Knihy Velká dětská encyklopedie a Neotesánek slouží v česko-holandském překladu jako doplněk učebnice češtiny pro studenty v Nizozemí.

Další informace naleznete na www.ivonabrezinova.cz.

Petra Braunová

Narodila jsem se v Praze. Byl leden, zima až praštělo a moje máma jen tak tak doběhla do porodnice. V ten moment se ale rozhodlo narodit víc dětí, na porodním sále nastala tlačenice …a tak jsem se narodila na chodbě. Na mámu prý hrozně táhlo…

Dům, ve kterém jsem bydlela, stál téměř na okraji Prahy... pamatuji si kolem samé louky – hmm…kdeže jsou? Na hřbitově zakopáni… Všude kolem jsou dnes paneláky.

Moje starší dvě sestry – Renata s Hankou – mě skoro nikdy nechtěly hlídat. Nedivím se – jako malá jsem příšerně bulela – skoro kvůli všemu. A protože byly starší o šest a čtyři roky, styděly se takovou ubrečenou ségru s sebou někam tahat. Navíc… já jsem se strašně nechtěla česat, mýt a oblékat! Když to samé dneska předvádí moje dcera Johana, můžu vyletět z kůže a chápu svou mamku, která mě čas od času přehnula přes koleno a nařezala.

Mámy jsem se ale nebála, i když mě honila po bytě s vařečkou. Byla s ní legrace a vesměs mi všechno stejně dovolila. Zato táty! Jakmile zarachotily jeho klíče v zámku, vyskočila jsem dva metry vysoko. Byl přísný, přestože pohlavky nerozdával, respekt jsme před ním měly všechny čtyři. I máma. To on mě přivedl do nádherného kouzelného světa knížek! Knihovna mého táty byla obrovská a já jsem se v ní odmalička ráda ztrácela. Knížky jsem milovala! Stavěla jsem si z nich domy a velmi brzy jsem se naučila číst. Jarmilka a Klovanýsek, Neználek, Děti z Bullerbynu, Bibi, Vinnetou… to byli moji kamarádi!

A tak jsem rostla a rostla….samozřejmě jsem si vybrala školu naprosto nevhodnou – ekonomickou. Čísla, čísla… páni – a já jsem přitom taková popleta! Brzy jsem musela zvolený obor opustit, protože jsem v účetnictví několika firem nadělala víc škody než užitku.

A začala jsem psát… náhodou – jak jinak. Ale to je na dlouhé vyprávění. Chcete to slyšet? Napište mi a můžu za vámi přijet!

Pro ty, kdo chtějí přesné informace, dodávám:

Petra Braunová
Narozená 31. 1. 1967 v Praze. Po studiu Střední ekonomické školy na Vinohradech a maturitě v roce 1985 pracovala jako: sekretářka, asistentka, průvodkyně Prahou, au-pairka, účetní, redaktorka, obchodní zástupce….až se dobabrala k tomu nejcennějšímu – spisovatelce. Je rozvedená a se svými třemi dětmi – Oliverem (15), Máří (13) a Johanou (8) – bydlí v Praze.

Další informace naleznete na www.petrabraunova.cz.

Mgr. Lucie Kovaříková a Mgr. Michal Jon

Mgr. Lucie Kovaříková

Narodila se v roce 1972, vystudovala Filozofickou fakultu UK v Praze.Původním povoláním je středoškolská učitelka německého jazyka, mluví německy, anglicky, částečně rusky a španělsky.

Je první českou ženou, která objela svět na kole.

1994–2000 cyklocesty po Evropě (21 600 km).

Mgr. Michal Jon

Narodil se v roce 1971. Vvystudoval Pedagogickou fakultu UK v Praze. Původním povoláním je lektor anglického jazyka, mluví anglicky, rusky, částečně německy a španělsky.

1994–2000 cyklocesty po Evropě (21 600 km).

společně s Lucií Kovaříkovou najeli přes 45 000 km

Publikované knihy:
obálka knihy

Další informace naleznete na www.luciemichal.cz

Vojtěch Otčenášek

Absolvent VOŠ Collegium Marianum, Týnská, Praha 1, obor Restaurátorství a konzervátorství.
Absolvent Soukromé střední umělecké školy designu, Vážská, Praha 9, obor Užitá a propagační grafika

Ceny:
2000 4.místo v soutěži "Ilustrace k Tolkienovým dílům", IKARIE.

Účast na hromadných výstavách:
2002 Výtvarníci Milevska a okolí
2004 Výtvarníci Milevska a okolí
2004 Trienále akvarelu Lučenec, Slovenská republika
2005 Postcard exhibition, Sharjah, Spojené arabské emiráty
2006 Grafika roku 2005, Praha
2006 Intercontinental biennial of small graphics „Inter–art aiud“ Rumunsko
2006 3.Rokycanské bienále grafiky (Mezinárodní přehlídka grafiky), Rokycany

Ilustrační tvorba:
2005 ilustrace ke knize „Rytířovo kopí“ (nakl. MOTTO)
2006 ilustrace ke knize „Příšerné bytosti žijící ve vodě“(nakl. MOTTO)

Další informace naleznete na www.uapierot.cz/vojta.htm

Michal Černík

Rodným městem Michala Černíka jsou Čelákovice. Zde se narodil 28. 2. 1943 a žil víc než čtyři desítky let. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK, obor čeština dějepis. Byla to také polabská rovina, která se ozývala v jeho básních. V Praze bydlí od roku 1988, avšak Pražákem se necítí. Nebyl nikdy spisovatelem na volné noze. Vždy měl normální občanské povolání. Většinou jako redaktor časopisu nebo nakladatelství pro děti či dospělé. Výjimkou jsou roky 1988–89, kdy byl předsedou Svazu českých spisovatelů.

V posledních deseti letech pracoval v Právu, Vlastě, časopisu Antique a nyní je redaktorem týdeníku Sondy. Vydal deset knih poezie, z nichž si nejvíce považuje sbírky P.F. (1983) a Rozečtený život (1987) a soubor milostných veršů Ke mně se přitiskni (1999) Ze svých asi patnácti knížek pro děti si nejvíce cení veršovaných Prvních pohádek (1985), dále Pohádky o kohoutkovi a slepičce (1996 a 2002), pohádky k obrázkům Josefa Lady nazvané Pohádková knížka od Lady a od Ježíška (2001), veršované pohádky nazvané Za pohádkou pohádka pro kluky a děvčátka (2002). Dále vydal pět publicistických knih (črty, fejetony, reportáže a rozhovory) , ta poslední knížka vyšla roku 1999 a jmenuje se Povím vám něco milého.

V průběhu deseti posledních let se mu podařilo editorsky připravit několik knih pro děti. Stále vydávané jsou Paci, paci, pacičky pro kluky a holčičky (1. a 2. díl), Česká čítanka pro nejmenší, České Vánoce Josefa Lady a Český rok Josefa Lady. Mimo jiné přebásnil staroegyptské milostné písně Dávné písně a lásky a Sloky lásky od S. Ščipačova.

Výpis knih ve fondu naší knihovny.

Martina Drijverová

Narodila se 10. 7. 1951 v Praze, jejím otcem byl Holanďan, strojní inženýr. V roce 1969 maturovala na SVVŠ v Praze. Téhož roku odjela na pozvání otce do Paříže, kde na Sorboně navštěvovala kurz Dějin francouzského umění (1969–72) a zároveň pracovala jako pomocná ošetřovatelka v nemocnici. Po návratu soukromě vyučovala francouzštinu, tlumočila na filmových a televizních festivalech a překládala cizojazyčné texty pro Čs. rozhlas. V letech 1974–78 studovala produkci na FAMU. 1980–86 byla dramaturgyní redakce pro děti a mládež Čs. rozhlasu a připravovala do vysílání pohádky pro nejmenší. Od roku 1986 je ve svobodném povolání. Je členkou Obce spisovatelů a IBBY. Spolupracuje s časopisy nejen pro děti ale i pro dospělé. Za své knihy obdržela také několik ocenění (např. 1994 cena „Nejkrásnější kniha roku“, v anketě SUK se v témže roce umístila na 2. místě a obdržela také „Cenu učitelů“ za přínos k rozvoji čtenářství a mnohé další).

Martina Drijverová je především autorkou knižních, rozhlasových a televizních pohádek a próz pro děti. Její pohádky ať už jsou o zvířatech nebo obracejí „naruby“ klasickou předlohu a jsou situovány do reality současného světa. Tématem pro starší děti jsou mezilidské vztahy (Kryštof a Karel, volná trilogie Táta k příštím vánocům, Táta pro radost i pro zlost a Táta nemá smutky rád, Nekonečné prázdniny…).

Výpis knih ve fondu naší knihovny.

Knihy Martiny Drijverové, které najdete na našem oddělení

Anna za dveřmi	Michal a jeho sestra Monika	Robinové
Co má umět předškolák	Moje miminko	Sísa Kyselá
České dějiny očima psa	Nekonečné prázdniny	Sísa Kyselá a ušmudlaný rytíř
České pověsti pro malé děti 1. a 2.	Pes Jíra a jeho přátelé	Táta k příštím Vánocům
Domov pro Marťany	Pohádky o vodě	Táta nemá smutky rád
Heřmánci	Pohádky z celého světa	Táta pro radost i pro zlost
Kočka Moura a její přátelé	Pohádky z hor	To první a to druhé dítě
Kryštof a Karel	Povedené prázdniny	Už neposlouchám za dveřmi
Lenka au–pair	Princové a princezny	Vánoční pohádky z celého světa
Máme doma zvířata		Zvědavé sluníčko

Václav Chaloupek

Václav Chaloupek je scénárista a režisér a v seriálu Méďové si zároveň zahrál i roli fotografa Václava.

Narodil se roku 1949 v Plzni. Zde i absolvoval Pedagogickou fakultu, chtěl se věnovat kresbě a malbě zvířat. Pracoval jako výtvarník propagace a jako PR deset let v plzeňské ZOO. V letech 1990–1996 byl redaktorem ČT v Plzni. V té době natočil 1600 reportáží a příspěvků pro zpravodajství a řadu dokumentů. Ze dvou cest do Jižní Afriky připravil třídílný dokument a čtyři desítky krátkých reportáží. Od roku 1996 pracoval v TV AURA Plzeň jako režisér příspěvků o přírodě do dětského vysílání ČT.V roce 1997 natočil sedmidílný seriál příběhů liščete, které ČT odvysílala jako Večerníčky pod názvem Tuláček. Tento seriál se stal podle hodnocení diváků ČT pořadem, se kterým byli v roce 1997 nejvíce spokojeni. V roce 1998 vznikl pro Večerníček ČT desetidílný seriál Pruhovaní kamarádi – o přátelství dvou malých divočáků a jezevce. Ten se v roce uvedení zařadil v žebříčku divácké obliby hned za hokejové přenosy z Nagana. V následujícím roce natočil Václav Chaloupek, opět pro Večerníček, sedmidílný seriál Kluci ze zámku, který vypráví příběhy bažantích kuřat. Odvysílán byl na velikonoce 2000.

Šestnáctidílný seriál Méďové je zatím čtvrtým seriálem Václava Chaloupka, jehož hlavními hrdiny jsou živá zvířata, tentokrát tři medvíďata. Natáčení probíhalo sběrným způsobem – od března 2000 do září 2000 – na různých místech ČR. Medvíďata pocházejí z chovu na zámku Český Krumlov a protože hrozilo jejich uhynutí, bylo nutné je matce po narození odebrat. Václav Chaloupek se o ně staral od 10. února 2000 do 9. října 2000. Dnes jsou medvíďata umístěná ve výběhu o rozloze 25 arů na Městské hoře v Berouně, v zařízení, které bylo pro ně speciálně MÚ v Berouně připravené.

Václav Chaloupek je ženatý, má dvě dcery, syna a malou vnučku – všichni členové jeho rodiny mu po celou dobu natáčení obětavě s opatrováním tří medvídků pomáhali, dodnes se jim po Vojtovi, Kubovi a Matějovi stýská a tak za nimi do jejich nového domova v Berouně jezdí co nejčastěji.

Večerníčky

2006 – Deník z přírody – krátká zastavení v přírodě
2005 – Kouzlo Afriky – putování po afrických rezervacích
2004 – Madla a Ťap – rys a bavorský barvář – 13 dílů. Bude to večerníček, celovečerní film a zároveň se točí film o filmu (připravuje se na rok 2006)
2003 – Méďové 2 – Honza a Eliška
2002 – Bráškové – vlci, 7 dílů
2001 – Vydrýsek – 13 dílů
2000 – Méďové – Vojta, Kuba, Matěj – 16 dílů
1999 – Kluci ze zámku – bažanti, jezevčík, kuna
1998 – Pruhovaní kamarádi – dva divočáci a jezevec – původně byli tři a chtěl jsem točit o třech malých prasátkách, jenže to jedno, než jsem ho dovezl domů, umřelo. Ta dvě, co zůstala, jsem skamarádil s jezevcem, takže to pak dopadlo takhle.
1997 – Tuláček

Ceny

Za medvědy dostal cenu Berounského Trilobita za scénář a režii.
Za Vydrýska získal cenu SUK. Kniha o vydře se také stala nejpůjčovanější dětskou knihou v knihovnách. Byla před Harrym Potterem a Pánem prstenů.

RYS ŤAP. „I když už natáčení skončilo, zůstal zatím u mne v hájovně a pořád si ještě hraje s fenkou Madlou“
VYDRÝSEK se vrátil zpět do chovné stanice do Ledče nad Sázavou
TULÁČEK. „Chodil jsem s ním stále častěji na procházku do lesa a jednou zalezl do křoví a už z něj nevylezl. Domluvil jsem se s myslivci, aby ho nezastřelili, a poslední zprávy mám, že ještě minulý rok ho viděli. Snad žije.“
VLCI Flíček a Žolík. „Ty jsem si nechal, protože oni nás dohromady pořád berou jako smečku a jsou na mne strašně fixovaní. Jsou divocí a nechodím s nimi na procházku, protože se bojím, že kdyby se mi vytrhli, tak klidně zakousnou třeba psa. Tak si aspoň s nimi chodím do ohrady hrát.“
MEDVĚDI jsou ve výběhu v Berouně. „Chodím se na ně dívat a stačí, když promluvím. Půl hodiny mě olizujou a pak si jdou po svém.“

www.tydeniktelevize.cz/scripts/detail.php?id=8417
www.tydeniktelevize.cz/scripts/detail.php?id=8416

Výpis knih ve fondu naší knihovny.