Navštívili nás…
Ondřej Fibich
Básník Ondřej Fibich se narodil 27. 1. 1954 v pražském Karlíně. Po gymnáziu vystřídal postupně mnoho nejrůznějších zaměstnání, nyní je antikvářem na strakonickém hradě.
Téměř dvacet let vydával samizdat – v Praze a posléze v Pošumaví připravoval časopis DRU dvě edice Cor cordium a Setba samot. Celkem vydal kolem 80 titulů (za všechny jmenujme: Básníci a samotáři, antologii sta a jednoho zapomenutého básníka).
V roce 1984 přijal Ondřej Fibich křest, o dvanáct let později vstoupil do maltézského řádu, z nějž po dalších pěti letech vystoupil. Po roce 1989 publikoval básnické sbírky Země Jana Křtitele (1990), Podoby soumraku (1995) a Pasovské elegie (1998), knihu legend s názvem Čtyři rytíři (1997) a Topografie (2001). Je autorem mnoha folk-rockových textů, které byly vydány na čtyřech kompaktních discích a šesti magnetofonových kazetách. Své básně publikoval také v Německu, Nizozemsku, Polsku a Francii. Zatím poslední básnická sbírka mu vyšla v roce 2002. Obsahuje rozsáhlou báseň Balada holandská a texty Vánoční suita a Poslední večeře podle Leonarda, zhudebněné skupinou Fénix.
Ondřej Fibich je básníkem, jehož poezie volá po zhudebnění a také bývá často zhudebňována. Je celoživotně "poznamenán" dvěma literárními velikány. Jeho strýcem a noční můrou byl Vítězslav Nezval; prvním básnickým vzorem pak Jaroslav Seifert. Oba tito básníci ovlivnili zpěvnost a muzikálnost Fibichovy poezie a právě u jeho vztahu k Seifertově poezii je také možné hledat počátky jeho vztahu ke krajině. Fibichova prvotina Země Jana Křtitele svědčí o autorově sepětí s krajinou Prácheňska. Prácheňským krajem můžeme putovat i s knihami krajových pověstí:
Prácheňský poklad 1.
První díl nejpoutavějších prácheňských pověstí. Pověsti z Písecka, Strakonicka a Pošumaví.
Prácheňský poklad, Pověsti erbovní, Proč se to tu jmenuje, Na tvrzích, hradech a zámcích, Z měst, městeček a vsí, Krajina zázraků, Dudácké povídačky, Strašidla a jiná zjevení.
Prácheňský poklad 2.
Převážnou část knihy tvoří pověsti o tom, jak vznikla ta která boží muka, kaple či studánka, co se vypráví o nejrůznějších kamenech či znameních anebo co způsobily ohnivé koule, sudy, sloupy, snopy a pecny chleba. Výjimkou jsou vyprávění, jež postrádají konkrétní místopisné určení, jako například pověst o tom, proč se osika stále chvěje. Větším tematickým celkem jsou pověsti s židovskou tematikou, kopírující četný výskyt židovských komunit v tomto kraji, bez půvabu není ani kapitola pojednávající o věcech děsivých, jako je ucho čarodějnice od Horažďovic, rak z vodňanského kraje, čimelický upír, bílá paní od Kosmatova mlýna, hejkal milující placky anebo drak z okolí bájného vrchu Třemšín, se kterým si poradí i obyčejná ženská se srpem. Možná by nebylo od věci vyrazit na výlet právě s touto knihou, která dodává krajině další, půvabný, pro mnohé netušený prostor.
Písecká strašidla
Ctíme standardy W3C: W3C XHTML 1.0 W3C CSS
Poslední aktualizace byla provedena 13. 10. 2011 v 9:10